Podpořte naší činnost - klikněte sem.



Z dubnového komunitního výletu

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0 (0 hlasů)

Den před filipojakubskou nocí jsme se vypravili do srdce chráněné krajinné oblasti Českého krasu, do místa magického, kde se prolíná kouzlo čisté přírody s historií, vírou a tajemstvím léčivé vody.

Návštěva Svatého Jana pod Skalou byla pro všechny zúčastněné zajímavým zážitkem a tak vám prostřednictvím textů od dvou zúčastněných posíláme alespoň trochu z té příjemné výletní atmosféry. emoticon wink

"V neděli 29. dubna jsme byli na malém komunitním výletu ve Svatém Janu pod Skalou. Jeli jsme ve čtyřech lidech se psem Barneym.

Nejdříve jsme se šli podívat do skanzenu Solvayovy lomy. Tento objekt bývalých lomů dnes slouží jako Muzeum těžby a dopravy vápence v Českém krasu. Venku byly k vidění různé stroje a funkční úzkorozchodná dráha, na které je možné se nechat svézt vláčkem. Této možnosti jsme nevyužili a postačilo nám jenom sledovat, jak vláček vyjíždí na okružní cestu. Podívali jsme se ale do hlavní budovy se čtyřmi tematickými expozicemi. V první místnosti jsme se seznámili s těžbou vápence a modelem areálu. Barneyho nejvíce zaujaly poletující chuchvalce chmýří ze stromu, které se snažil chytit do tlamy. Druhá místnost se zabývala geologií a jeskyněmi, které se v okolí nacházejí. Vedle se pak nacházely části lanové dráhy a několik fotografií z dob jejich užívání. Poslední část byla dílna se stroji a nářadím. Poté jsme vyrazili do štoly, ve které mají několik různých typů lokomotiv. Toto místo je také zimovištěm netopýrů, ale jediný netopýr, kterého jsme mohli vidět, byl ten uměle vyrobený, který visel v místnosti s geologickou expozicí.

 IMG 20180429 143340
 Netopýrus umělohmotný

Vydali jsme se stezkou podél úzkorozchodné dráhy. Cestou jsme se krátce zastavili u venkovní geologické expozice seznamující s horninami Českého krasu a u okraje skalního masivu, pod kterým byly z kamenů poskládané nápisy, některé takto z výšky i čitelné. Stezkou jsme došli až na vyhlídkové místo s dřevěným křížem, odkud je výhled na zelené zalesněné kopce a na klášter s několika desítkami domů v údolí, kam jsme se následně vydali.

Dole v obci se Barney svlažil v potoku a šli jsme na chvíli posedět a občerstvit se. Se zmrzlinou jsme pak zamířili k pramenu léčivé vody. Hned u pramene se nachází kostel sv. Jana Křtitele a skrze něj jsme prošli do jeskyně sv. Ivana, která je s kostelem propojena. Zde měl přebývat v 9.století poustevník Ivan. Jeskyně má několik částí, kde se nachází například kamenné lůžko, na kterém jsou údajně dodnes viditelné stopy světcovy krve, nebo kámen s otisky jeho chodidel. V jiné části jeskyně se nachází hrob, kde byl původně pohřbený (dnes jsou ostatky uprostřed zmíněného kostela).

Poté jsme se vydali na stezku směrem zpět, tentokrát tou, která vedla údolím. Stoupání začalo být mírně náročné, což bylo poněkud podezřelé a následně jsme přešli na tu správnou cestu, kterou jsme měli jít. Zastavili jsme se u vstupu do jeskyně, který byl uzavřený mříží a poblíž v altánku si udělali společnou fotku. Michal musel pracně umístit mobil tak, aby nespadnul a stihnul doběhnout dřív, než se spustí nastavená spoušť. Ale poradil si i bez stativu nebo selfie tyče.

Nakonec jsme došli zpátky k autu. Michal nám chtěl ještě ukázat místo s dobrou zmrzlinou, ale bohužel jsme nedojeli v době, kdy by měli ještě otevřeno. Možná tedy v budoucnu bude výlet přímo za zmrzlinou." autor textu: Gilbert

"V neděli 29. 4. dorážím na konečnou tramvajových linek 16 a 9 tedy zastávku Sídliště Řepy, což je také plánované místo srazu odkud bychom měli vyrazit na dnešní výlet. Rozhlížím se kolem sebe v 360 stupňovém úhlu a nikoho povědomého nevidím, zejména proto že proti přímému slunci rozeznávám spíše siluety, až na druhé kolo spatřím Gilberta, stojí u přední autobusové zastávky.

Po prohození pár slov se shodujeme, že ani jeden z nás neví o dnešní akci víc než ten druhý, známe ale cílovou destinaci a myslím, že to stačí, odpolední počasí slibuje příjemný výlet.

Je něco málo po 13té hodině a přijíždí i výletní vůz, Michalovo auto kde krom něho už sedí Lucka s Barneym, jejím čtyřnohým společníkem, nasedáme tedy do něj, a doplňujeme počet míst k sezení na maximum. Počet účastníků je hol limitován počtem míst k sezení.

Po půl hodině odstavujeme auto mezi další zaparkované vozy na louce u silnice nedaleko Berouna, a vykračujeme směrem k lesům, nikdy jsem tu nebyl, což mě potěšilo, protože jsem si potom dodatečně mohl propojit místo na imaginární mapě, kterou si v hlavě skládám s těmi která už v okolí znám.

Organizátoři výletu to zde ale dobře znají, proto nás vedou na jistotu do blízkého hornického skanzenu Solvayovy lomy, kde se po občerstvení shodujeme, že využijeme nabídky prohlídky místního muzea a blízkého dolu. Expozicemi nás celou cestu provází příjemný chlapík kulovitého tvaru, patřící ke spolku místních nadšenců. Jeho výklad zahrnující informace od počátku těžby přes historii místa až po technické parametry důlních lokomotiv zaujal nejen mě. Zajímavá mi například přišla představa, že si někdo pořídí lokomotivu, kterou si zde nechá uskladněnou v důlním tunelu, a třeba o víkendech si ji jezdí přeleštit.

Po rozloučení pokračujeme dále po kolejích kolem monstrózních vozidel a zkoumáme expozici vápencových hroud, různých druhu vápencových kamenů spojené betonem, aby z nich neubývalo. Cestou míjíme důlní vláček s vagonky pro cestující, jehož jízda je také volitelná část celé prohlídky.  Za areálem se lesem dostáváme až k vyhlídce s velkým křížem, stojí na oné skále, pod níž leží Svatý Jan celým názvem tedy Svatý Jan pod Skalou. Vyhlídka je za krásného slunečného počasí okupována davy lidí, takže se párkrát vyfotíme v kompozici s křížem, a pokračujeme, výhled je to ale famosní.  Steska dolů je lemována dřevěným zábradlím a v dlouhém zástupu o šíři jednoho muže či širší ženy po něm opatrně proudí dav poutníků, jehož jsme součástí. Strmý svah nevadí snad jen Barnyemu a ostatním psům se kterými blbne okolo, a s pobíháním nahoru dolu a tam a zpět si hlavu nedělá.

svatý jan pod skalou
 Svatý Jan pod skalou zdroj: itras.cz

 

Dole nejprve najisto vyhledáváme občerstvení, nejdříve pro psa, s nímž Lucka hledá bezpečný sestup k potoku, aby se mohl svlažit a napít, pak pro nás ostatní v blízké restauraci, kde nepohrdneme chlazenými nápoji a chlebem se škvarkovým sádlem a zmrzlinou.

Taky jsme si nemohli odpustit napojit se z místního pramene, který vyvěrá z kapličky u Kostela Narození svatého Jana Křtitele. Do něho jsme se také podívali, tedy alespoň ve třech, kostel je unikátní tím že na něj navazuje malý jeskynní prostor kde podle legendy z devátého století žil poustevník sv. Ivan a kde bojoval s čerty a vyhnal je z jeskyně. 

Na zpáteční cestu si vybíráme na fyzičku mírnější trasu a to kousek po červené kolem Kláštera benediktínů a roklinou po pomalu stoupající stezce kde u nedobytné jeskyně pořizujeme společnou fotku.

Na cestu nám svítí příjemné pozdně odpolední slunce, když se kolem dnes již známých míst příjemně unaveni dostavujeme na dnešní výchozí místo, tedy k zaparkovanému autu na parkovišti u cesty, které se mimo jiné nachází přesně na hranici CHKO Český kras." autor textu: Vojta

Kalendář akcí

Září 2018
po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30