Podpořte naší činnost - klikněte sem.



Recenze na knihu "Jakou barvu má pondělí?"

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0 (0 hlasů)

   Mým prvním dojem z knihy Carrie Cariello „Jakou barvu má pondělí?“ byl pocit zklamání. Podle názvu jsem si podvědomě vytvořila domněnku, že půjde o osobní zpověď synestetika - tedy člověka vnímajícího zvláštním způsobem, kdy původní vjem jednoho smyslu vyvolává vjem smyslu jiného.  Takový člověk tedy například hudbu vnímá jako barvy. Nebo má třeba právě dny v týdnu, čísla či písmena spojena s určitým zrakovým nebo čichovým vjemem. Tato neurologická variace se často přidružuje k autismu.

   Carrie Cariello není synestetička ani autistka. Je matka. A ne jen tak ledajaká. Je matkou hned pěti dětí, z nichž druhé má poruchu autistického spektra. Její kniha má podtitul „Jak autismus změnil jednu rodinu k lepšímu“ a je vlastně sbírkou autorčiných esejí ze života s autistickým synem, které uveřejnila na svém blogu, proložených dopisy, které napsala členům své rodiny k jejich narozeninám.

Číst dál...

Herectví, předstírání a drama

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (1 hlas)

   Autista před filmovou kamerou. Člověk na spektru na divadelních prknech. Připadá vám na té představě něco divného? Jsme pro hereckou práci příliš uzavření, plaší a stydliví. Snížená schopnost orientovat se v sociálních situacích a správně interpretovat gesta a výrazy tváře by v úspěšné herecké kariéře mohla být taky dost na obtíž. Naše vlastní mimika i řeč těla je buď chudá a nevýrazná, nebo naopak neadekvátní a přehnaná.  Ale divadelní mimika a divadelní gestika přece mají být přehnané, viďte.  Filmová kamera sice zachytí víc než oko diváka z poslední řady, ale i tak je třeba vyjádřit emoce výrazněji než v běžném životě. Mnoho lidí na spektru prožívá své emoce velmi intenzivně, dramaticky a na své okolí působí dojmem, že přehrává. A že jsme zvláštní, jiní, divní? Diváci si sotva všimnou někoho, kdo není ničím zvláštní, nevybočuje z řady. Stejně jako režiséři. V herecké branži se tomu říká excentričnost a u umělců se tak nějak očekává.

Číst dál...

Recenze na knihu ASPERGERKA - posila pro ženy s Aspergerovým syndromem

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0 (0 hlasů)

Nakladatelství Portál v loňském roce vydalo knihu ASPERGERKA (Aspiegirls) ve výborném překladu Petry Diestlerové.  Rudy Simone, autorka pěti knih o AS, je sama ženou s Aspergerovým syndromem, její zájem o tuto problematiku tedy není pouze akademický a profesionální, promlouvá ke čtenáři na základě vlastní životní zkušenosti. A její ASPERGERKA je především tím, co slibuje podtitul knihy – „Posila pro ženy s Aspergerovým syndromem“.

Číst dál...

Obtížný pohled do očí

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 5.00 (1 hlas)

   Nedávné vědecké výzkumy dokazují, že pohled z očí do očí spouští v lidském mozku horečnou činnost, může být zahlcující, rozptylovat pozornost a nepříznivě ovlivnit kognitivní funkce. Pro nás autisty to není žádným překvapením.

Číst dál...

Autismus v médiích aneb Andělé nebo démoni

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0 (0 hlasů)

   " Ať už je někdo postižený, nebo ne, může být laskavý, a zrovna tak nemusí. Abychom pochopili, že postižení lidé jsou stejní jako ostatní, měli bychom napřed rozptýlit mýty, které o nich kolují. Nejsou to ani andělé, ani ďáblové, jen obyčejní lidé."

Naoki Higašida, neverbální autista a spisovatel

    Média se už ze své podstaty zaměřují na informace, co čtenáře a diváky zaručeně zaujmou. Těch je v souvislosti s autismem k mání požehnaně.  Jednou ze stránek autismu, které bezesporu běžného člověka přímo fascinují, jsou výjimečné a mimořádné schopnosti v určitých oblastech (jako např. paměť, hudba, výtvarné umění, rychlé počítání). Tou druhou, neméně mediálně vděčnou stránkou autismu,  je agresivita nebo dokonce násilí. Zjednodušeně řečeno jsme často buď vynášeni do nebes coby géniové, nebo démonizováni jako budoucí masoví vrazi.  Ani jedno nám není právě ku prospěchu a ani příliš po chuti.

Číst dál...

Kalendář akcí