Skryté zákonitosti

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Hodnocení 0 (0 hlasů)

Upozorňuji na fakta, která provází Péťu celým životem a na shluk zvláštních jevů /paranormálních/ které ji obklopují.
Již v raném dětství ji nechyběla touha po dobrodružství, ale se stejnou intenzitou přímé úměrnosti ji provázely ony náhody /nehody/
První návštěva lesa s rodiči – nakopnuté včelí hnízdo.
Druhá návštěva lesa s rodiči – okouzlena houbou sáhla do vosího hnízda, které se nacházelo hned vedle.
Třetí návštěva lesa – listy v dětském deníčku jsou propáleny a desky deníku okousány lesní zvěří.

Období puberty a adolescence obsahuje záznamy jiného druhu.
Akce poznávání okolí Benešova:
první individuální výprava – prohlídka místní kvetoucí flory /les, roští, potok zvaný Smradlák, pole/  Peťa opomenula, že je  alergická na většinu kvetoucích travin. Tento fakt si připomenula v půlce akce, když byla nucena dýchat přes kapesník, až když ji kapesník spadl do rozkvetlého jetele, a dýchání bylo prakticky nemožné, obrátila se k domovu, došla nateklá a rudá a šťastná až když popadla dech.
Druhá individuální cesta s názvem: „Raději po městě“
Z balkonu našeho bytu vidíme ve vzdušné vzdálenosti cca 300m plavecký bazén. Balkon je jižním směrem, východ z domu směr severní.  Peťa po půlhodině cesty na sever zjistila, že plavecký bazén zmizel. Zatáčela prý na východ a našla podobnou budovu. Zimní stadion.  Odtamtud již našla cestu domu, ale v knize návštěv místního veřejného bruslení a v kronice Města je zmínka o dívce, která přišla s plavkami bruslit.
V Praze dávám na Péťu většinou pozor, aby se neztratila. Na Václavském náměstí na vzdálenost 20 metrů a na pokyn do telefonu pojď dolů pár metrů a už se uvidíme, odbočila do Štepánské ulice, jelikož sklon této ulice ji přišel větší než sklon Václavského náměstí. Raději jsme se tentokráte nepřely a vzdálenost 20 metrů jsem se pokusila snížit a tím minimalizovat, že se Peťa ztratí. Na Florenci jsem byla v těsné blízkosti autobusu, z kterého vystoupila. Neviděla mě, jelikož jak už to bohužel bývá, na nádraží je hodně cestujících. Do telefonu jsem řekla, udělej jen jeden krok a už se uvidíme. Udělala krok do silnice, kde byla téměř půl metru hluboká louže a ještě se mě ptala, kde jsem, že mě nevidí. Že stojí v louži vůbec nezaznamenala.  Lepší je eliminovat metry. A jít přímo k ní.
Dále nemohu zamlčet fakt, že v dálkovém autobusu zamkla dveře WC tak, že nešly otevřít. Následný popis situace je v deníku vytržen...
I po shlédnutí filmu Vratné láhve, kdy Zdeněk Svěrák položil rychlovarnou konvici na vařič, se nenechala varovat, a naše první konvice hořela. A kdyby si někdo myslel, že přeháním, a že tu rychlovarku dal na vařič jen pan Tkaloun, tak Péta taky.
Stravování: běžného konzumenta by v restauraci odradil název jídla Pikantní šavle. Peťka není běžný konzument. Okouzlena hudbou Šavlového tance, které znělo náměstím v Českých Budějovicích si tento pokrm objednala a byla vyloženě znechucena špejlí na talíři. Pálivá omáčka ji také nedělala dobře. A až tehdy si uvědomila, že ostrá jídla vlastně nejí.
Uvádím namátkou pouze střípky ze situací. Každý den se něco děje. Před půl hodinou  restartovala počítač tak, že nešel nastartovat a volala, bílá a zelená v obličeji, směrem k monitoru, to není můj počítač! Jiného dne skener přestal skenovat. Nebo tablet nešel zapojit atp. Přístroje je lepší udržovat / ty které někdo nechce zmagnetizovat/  cca na 2 kroky od ní.
Ale teď vážně. Cestovat bolí mě i ji. Měnit svou komfortní zónu. Vyjít z ni. A být v přeplněném vlaku, metru. Být v restauraci, kde nevíte, kde jsou záchody. Už jen zeptat se autistu  bolí /toho s úzkostnou poruchou/  Mít připravenou v hlavě otázku, přesně ji zformulovat, mít v hlavě několik možných odpovědí, mít vše naplánované tak, aby nic nebylo poznat. Aby Nebylo poznat, že být spontánní nelze. Že nelze jen tak se uvolnit na povel. Buď v pohodě. Klid.
Já nemůžu v jednom dni pojmout například, dojít do nákupního centra, kde je plno lidí, plno vjemů, plno oblečení. A pak se projít třeba v klidu podél Vltavy. Nejde mi vyčistit z hlavy to množství vjemů. Jsem přetížená. Dívám se do blba. Je po výletě. Nejlepší jsou stejné vjemy, podobné. Nebo vybrat jen jeden zážitek navíc.  Třeba divadlo. A pak mlčet. Celý den se udržovat v klidu, a pak zvládnout divadlo. Hecnout se, vyjít. Vidět. To heslo bych změnila asi takto:. Přišel, viděl, přetížil se, a nebylo to na něm poznat. Protože umíme dělat, že se nic neděje. S léky to jde. Péťa vydrží víc, protože nerozezná hranici,  která přetěžuje. Pak přichází shutdown, nebo meltdown. Přetížení která trvaj několik dní. S léky to jde líp. A taky to jde lépe když člověk trénuje. Když to jde. Musí se umět hecnout. Odlepit od komfortu. I když to pak bolí někde v duši. Musí. Jakmile zůstane sedět doma a nevyjde, pak to bolí ještě víc. Najít úměru jak často dělat nějaký sociální dovednosti, najít úměru a recept, který by byl vhodný pro všechny. Tak to by bylo na Nobelovu cenu. To je umění života. A je jedno zda máte diagnostiku AS nebo ne. Jo, a taky se můžete hecnout dojít na KOPEC. Komunitní poradenské a edukační centrum. V Ječný ulici, na Praze 2. Je to komunitní klub, kde se můžete něčemu naučit, a nebo někomu říct, co vás trápí a nebo tam můžete dojít a mlčet.
Takže přišel a viděl  KOPEC ok?

Kalendář akcí