Podpořte naší činnost - klikněte sem.
Ve 12. týdnu těhotenství jsem absolvovala první oficiální návštěvu prenatální poradny. Napřed jsem se musela zvážit a zjistila jsem, že dva kilogramy shozené v prvním trimestru se mi stále nepodařilo nabrat zpátky.
Rozhodla jsem se, že už nebudu jíst jen podle chuti, ale nastavím si přísnější režim a budu se do jídla trochu nutit, protože mi regulace chuti k jídlu zjevně nefunguje dobře a nereflektuje skutečné potřeby mého těla a nového života, který ve mně vzniká. Budu si taky muset nasadit klinickou výživu (tekuté koncentráty energie a mikronutrientů pro lidi trpící podvýživou). Vůbec jsem z toho neměla radost.
Příjemnějším zjištěním bylo, že můj krevní tlak je krásně nízký i přes zřejmou nervozitu. Stále jsem totiž necítila nevolnost, únavu ani další příznaky těhotenství, a proto jsem se bála, že plod v mé děloze je mrtvý. Kdyby byl živý, spotřeboval by přece spoustu energie, která by pak chyběla mně...
Byla mi odebrána krev na vyšetření krevního obrazu, krevní skupiny, přítomnosti nemocí ohrožujících plod a hladin těhotenských hormonů pro kombinovaný screening vrozených vad a preeklampsie. Toho jsem se nebála, věděla jsem, že tato vyšetření dopadnou dobře.
V ordinaci pak přišlo to, na co jsem se nejvíc těšila a zároveň se toho nejvíc bála - ultrazvuk. Těšila jsem se, že uvidím své dítě živé, a zároveň jsem se bála, že je mrtvé.
 |
| Ultrazvuk © Chemička Fyzikální |
Ukázalo se, že jsem se bála zbytečně, a výsledek předčil má očekávání: plod na snímku měl už lidskou podobu. Už to nebyl ten prapodivný útvar s pulzujícím bodem uprostřed jako při minulé kontrole, byly vidět všechny části těla a kolečko uprostřed hrudníku stále pulzovalo. Snímek jsem dostala vytištěný a uvědomila jsem si, že bych ho měla co nejdřív ukázat všem blízkým. Určitě se ode mně čeká, že se těhotenstvím ráda všem pochlubím. Vůbec jsem si tím nebyla jistá a nechtělo se mi do toho. Byla bych raději, kdyby to vědělo co nejméně lidí. Úplně by mi stačilo sdílet zážitky z těhotenství jen se svým manželem. Nestála jsem o nevyžádanou pozornost, která je těhotným ženám věnována.
Kostarika – ráj lenochodů, surfařů a milovníků přírody. Stejně jako všude na světě, i zde žijí lidé na spektru autismu. Jedenáctiletý Diego a jeho rodiče nám sdělili něco málo informací o životě s PAS v Kostarice.
 |
Sundejte si roušky!
Od prvního července se údajně zbavíme povinnosti zakrývat si dýchací cesty v uzavřených prostorách, tedy například v MHD a obchodech. Většina lidí to jistě kvituje s úlevou, roušky svému nositeli v mnoha ohledech komplikují život, jak jsme si ostatně všichni vyzkoušeli na vlastní kůži. Ztížené dýchání, zhoršení astmatických potíží, kožní vyrážky a opary, odřené uši a zamlžené brýle – bez toho se jistě každý rád obejde. Přes roušku se hůř mluví, není přes ni dost dobře možné fouknout k odstranění smítka nebo snadnějšímu rozlepení mikrotenového sáčku. Také použití zubů jako multifunkčního nástroje nasazená rouška neumožňuje. Přes všechny zmíněné nevýhody se mně osobně bude po plošném nošení roušek stýskat. Proč?
 |
| Zdroj: pixabay.com |
Na dalších řádcích se nedočtete o mikrotužkových bateriích ani autobazaru, jak by název mohl napovídat, ale o třech písmenech A, která provází můj život.
A první – Abstinent
Jsem člověk, který nepije alkohol. Ke konci základní školy mě to vyřadilo z kolektivu, protože kdo se nešel v pátek opít, jako by nebyl.
 |
| Zdroj: pixabay.com |
Kde bydlím a co je to durian
Bydlím na okraji Kampotu, což je středně velké město na jihovýchodě nedaleko vietnamských hranic, rozlohou a počtem obyvatel by se dal Kampot přirovnat třeba k Teplicím, samozřejmě zde jeho podobnost s Teplicemi absolutně končí. 
 |
V centru města se nachází malebná stará francouzská čtvrť s koloniálními domy s velkými otevřenými prostory do ulic, které slouží především jako restaurace či kavárny a pochopitelně je zde největší koncentrace turistů. Ze zdejších podniků jsem si oblíbil belgickou pekárnu, italskou kavárnu či francouzskou restauraci, kde se dá dobře najíst i za 4 dolary. Tyto podniky zde nepřekvapivě provozují cizinci a od typických khmérských podniků se liší jak co se sortimentu, kvality a nezávadnosti potravin týče, tak i spolehlivostí obsluhy.
Protože mě ale zajímá zdejší autentická kultura, často vyrážím hluboko za hranice centra, což je pro mnoho zdejších expatů výlet spíše hluboko za hranice komfortní zóny, mně přijde, že je to naopak velmi zajímavé (z turistického hlediska).
Plánovali jsme ten projekt dlouho, dělali jsme kolem něj tajnosti, slibovali překvapení. A konečně se nám podařilo náš velký sen realizovat!
Navzdory pandemii a po překonání všech (nebo alespoň většiny
) technických obtíží konečně zahájí přímo v prostorách našeho komunitního centra KOPEC provoz naše vlastní klubové kino. Vybrali jsme pro něj název KINOSKOP a není to kino ledajaké. Projekce je totiž přizpůsobena potřebám hypersenzitivních jedinců, tedy osob se zvýšenou citlivostí na smyslové podněty.
 |
| Zdroj: NASA |
Jsem žena. Mám Aspergerův syndrom a s velkou pravděpodobností i ADHD. Podařilo se mi vystudovat, najít si práci, vdát se. A jako většina žen jsem i já začala toužit po dítěti.
Dlouho jsem pochybovala, zda mám mít dítě. Nejen proto, že při zaslechnutí termínu “matka autistka” vstanou většině lidí vlasy na hlavě (jak může mít dítě někdo, kdo nemá emoce a není schopen milovat?) a já se bála předsudků, ale i proto, že jsem sama pochybovala, zda se na to hodím. Kromě obav, zda budu schopná své dítě milovat a dát mu to najevo tak, aby to ono bylo schopno vnímat, přistoupily i obavy z těhotenství. Mám ráda pohybové aktivity, jsou pro mě důležitou kompenzací, bez pohybu je mi hodně nedobře. Věděla jsem, že mnoho žen je nuceno celé těhotenství proležet a jako většina lidí jsem si i já dlouho myslela, že na začátku těhotenství může pohybová aktivita způsobit potrat. Proto jsem těhotenství dlouho odkládala a čekala jsem, zda dozraji tak, že mi nedostatek pohybu vadit nebude (nebo že si jej budu dokonce užívat, jak se od těhotných čeká) a naučím se dávat najevo lásku běžný způsobem.
| po | út | st | čt | pá | so | ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
|
1
|
2
|
3
|
4
| |||
|
5
|
6
|
7
|
9
|
10
|
11
| |
|
12
|
13
|
14
|
15
 › KINOSKOP - Nerodič 18:00KC KOPEC, Ječná 19, Praha 2, Praha 2 Nerodič (Česko, rok 2017, 83 min), vstupné dobrovolné Kolik podob může mít dnešní rodina? Jakou rodinu chceme? A chceme ji vůbec? Dokumentaristka Jana [...] Počet míst k sezení: 35Volných míst k sezení: 33Již jste se zaregistrovali: 2 |
16
|
17
|
18
|
|
19
|
20
|
21
|
23
|
24
|
25
| |
|
26
|
27
|
28
|
30
|
31
| ||
