Markéta Rybaříková je naší dlouholetou ... řeklo by se souputnicí. Je s námi už hodně dlouho, zúčastnila se i natáčení filmu "Normální autistický film" a díky tomu - a především skvělému režisérovi Miroslavu Jankovi - vznikl krásný filmový portrét jen o ní. Celá ta léta vystavujeme její obrázky, malovené neobvyklou technikou, kterou vymyslela její maminka Blanka Müllerová - pomocí laků na nehty. Sice se nehodí na každou naší výstavu, ale pokud můžeme, vždy je ukazujeme.

Markétka se mezitím  odstěhovala z Prahy nepříliš daleko na sever, ale i díky své neúnavné mamince vystavuje i nadále samostatně. Proto jsme si nemohli nechat ujít příležitost zúčastnit se pozoruhodné výstavy jejích obrazů v Muzeu českých granátů v Třebenicích (pod odkazem je ke shlédnutí i reportáž). Byla to velká sláva, kde nechyběla ani  televize a tak byla Marky na vrcholu blaha.

Vážně mě dojalo, když jsem viděl, jak se Marky ke mě při našem příchodu hnala hlava nehlava, aby mě objala. Myslím, že mě asi tajně miluje ;-), snad to na mě neřeknete, že jsem to tu prozradil ;-). Markétka samozřejmě hltala sociální pozornost jak to jen šlo a musím přiznat, že mezi šperky to jejím obrázkům, často posetým třpytkami nebo "drahokamy", ohromně slušelo.

Je to vždycky radost - vidět, když se autista dokáže (byť s pomocí druhých) prosadit svými přednostmi a čerpat z toho životní sílu. Jestli nevěříte, zeptejte se Markétky ;-)